Najít ideální víkendový cíl, který by nadchl děti a zároveň nabídl chvíli zasloužené pohody nám dospělým, bývá občas oříšek. V našem případě doslova mandlový. Vydali jsme se do srdce jižní Moravy a objevili trasu, která nás okouzlila svou atmosférou, vůní a nakonec i nezapomenutelnou chutí.
Výprava za růžovým pokladem
Když jsme ráno stáli na začátku Mandloňové stezky, věděli jsme, že nás čeká mimořádně příjemný den. Naše osmiletá dcera okamžitě převzala roli hlavní průzkumnice, zatímco její šestiletý bratr pojal celý výlet jako velkou dobrodružnou expedici do divočiny. Cesta z města do přírody je nádherně pozvolná. Žádné strmé srázy, jen pohodlná cesta, která nás plynule vedla pryč od ruchu dálnice. Každé zastavení po cestě navíc skvěle udržovalo dětskou pozornost, a tak jsme postupovali vpřed s nečekanou lehkostí a bez obligátních otázek, kdy už tam budeme.
Zastavení v režii místních patriotů
Kouzlo stezky spočívá v její interaktivitě a autenticitě. O jednotlivá edukativní zastavení se s láskou starají místní spolky, čímž krajina získává svůj živý příběh.
- Farma a Ranč Valkýra: Na dalším úseku trasa míjí lokální farmu a Ranč Valkýra. Právě zde si rodiny užijí přímý kontakt se zvířaty. Ekologické udržování krajiny zde navíc zajišťují pasoucí se stáda, která přirozeně čistí zatravněné plochy v okolí sadů.
- Rybářský revír a vodní svět: Zastavení u Předního a Zadního rybníka má plně ve své správě místní rybářský spolek. Pro šestileté děti je to fantastická příležitost sledovat vodní faunu, kachny a žáby přímo u břehu. Vody tady moc není…
- Lesní učebna myslivců: Úseky lemující remízky a okraje lesa udržují místní myslivci. Zde se z dětí stávají skuteční stopaři – poznávají otisky kopýtek, učí se pohybovat lesem v naprosté tichosti a objevují taje lesní zvěře.
Mezi stromy a historií
Jakmile jsme dorazili k místnímu arboretu, proměnila se procházka v hravou přírodovědnou lekci. S dětmi jsme uspořádali soutěž v hledání rozdílů mezi jednotlivými odrůdami mandloní – zkoumali jsme tvar listů i jemné odlišnosti ve struktuře větví.
Ten nejsilnější moment ale přišel u původního, starého sadu. Je zkrátka něco magického na tom, když pohladíte hrubou, desítky let starou kůru stromů. Z té vrásčité dřeviny přímo sálala klidná síla přírody a úcta k poctivému moravskému hospodaření.
Arboretum na je kopci hned vedle původního sadu ve kterém stojí úplný vrchol – dřevěná Mandloňová rozhledna. Výhled, který se nám z jejího ochozu naskytl, byl fantastický. Široká pálavská krajina zalitá sluncem se pod námi rozprostírala jako na dlani. Hned pod rozhlednou jsme pak v trávě pod stromy rozložili malý piknik. Vychlazená mandlová limonáda bodla v teplém odpoledni naprosto dokonale a dodala sílu na zpáteční cestu.
Sladká tečka u nádraží
Pro návrat jsme zvolili kratší trasu. Cesta z kopce dolů rychle ubíhala a bezpečně nás svedla zpět do hustopečských ulic. Náš cíl byl jasný už od rána. Byla jím domovská kavárna Mandlárny, která leží mimořádně strategicky hned u vlakového nádraží. Pro znavené výletníky neexistuje lepší koncová stanice.
Jakmile jsme vstoupili dovnitř, obklopila nás vůně, které nešlo odolat. Děti šly cíleně na medová mandlová kolečka. My s manželkou jsme si dali vynikající mandlovou kávu, kterou mají jen tady. Zlatým hřebem putování byla samozřejmě i degustační šťopička legendární Mandlovky pro nás dospěláky.
Tento výlet je pro nás jasným důkazem, že ty nejlepší rodinné zážitky velmi často leží jen kousek za humny. Tak tedy šťastnou cestu a dobrou chuť.
